úterý 29. prosince 2015

S návratem do chaosu školních prací...

S návratem do chaosu školních prací mě uchvacuje intensivní pocit potřeby smyslu. Témata jako umění, nepresentovatelné, moc nebo například slast či radost, jsou vskutku hodna zájmu, jsou však zároveň něčím, co má člověk promýšlet celý život, co by měl opravdu zakusit, prožít.
Vyplodit seminární práci, která o takových problémech pojedná v souvislosti s koncepcí jednoho či dvou autorů, které jsme povrchně poznali v rámci jedné hodiny a v rámci jednoho dne četby, se proto jeví jako výsměch. Výsměch autorům, kteří tomu, pevně věřím, dali mnohem více; výsměch studentům, kteří tím pouze ztrácejí čas, neboť je veliký rozdíl mezi napsáním "výborné práce podle "akademických pravidel"" a prací, která je opravdu prožitá; a nakonec vůbec výsměch tématům, která se takhle jeví podobně závažná jako barva ponožek k vycházkovému obleku.
Je to nicméně školení velmi praktické, protože přesně takový pak bývá život akademického pracovníka: jako křeček běhá v kolečku, právě tak akademický pracovním plodí texty.
Možná by celý vzdělávací systém vypadal jinak, kdyby se někdo na pár vteřin zastavil a zamyslel se, co doopravdy dělá.

4 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

To je trefné. Já říkám, že génia poznáš tak, že si dovede zachovat rozum navzdory vzdělání. Vzpomínám, jak mě u všech stupňů školství mrzelo, že nemám čas se opravdu učit rozumět tomu, co se učím.

TomBen

Likandro řekl(a)...

Díky. Ke komentáři jinak asi nemám, co dodat. Snad jen souhlasné ano, přesně tak.

Firejs řekl(a)...

Rád vzpomínám na týmovou skoro celý semestr tvořenou práci - na téma cca "marketingová strategie pro internetový portál", do které jsme získali i reálné rozpočty a data... Nuže práce byla prý výborná - jen jsme ji udělali tak dobře, že jsme nepoužili předvolené nicneříkající nadpisy kapitol a tak nám srazili hodnocení na průměr.

Vysvětlovat pak kolegům, že to stálo za tu dřinu i když jsme dopadli hůře než týmy, které vzaly šablonu a během víkendu do ní přepsali texty ze skript... Mno, prostě se na mě jako vedoucího práce, netvářili zrovna příjemně.

Univerzita má za cíl vést lidi k povrchnosti a co největšímu ojebání všeho co jde. :)

PS: O barvě ponožek píše už i Forbes!

Likandro řekl(a)...

S velkou pílí lze snadno narazit, pokud se při tom zapomene na nutnost splnit určité standardy, jakkoliv ty standardy třeba mohou být hloupé, což byl, z toho co píšeš, váš případ.

Takže bych asi netvrdil vysloveně tak tvrdě, že škola člověka učí povrchnosti, jakkoliv to tak může dopadnout. Nikdo ti asi nebrání celé dny studovat a opravdu se v tom nořit, přemýšlet o věcech a tak trochu zapomenout na okolní svět a na život, a přitom splnit nutné standardy (relevantní téma, jazyk daného oboru, věcná argumentace, poznámkový aparát, formální úprava práce atd.)
Jenže daň pak může být moc vysoká, takže je třeba najít míru mezi "chci z toho studia mít maximum" a "těm věcem je potřeba dát jen tolik času, kolik si zaslouží". To je pro mě teď docela veliká lekce, protože mám tendenci více či méně všemu dávat až příliš mnoho času, což sice vede k výborným výsledkům, ale také k určité nespokojenosti z výše naznačených důvodů.

Ve vztahu k článku bych pak asi měl ještě říct: "Když je téma tak veliké, že by vyžadovalo tak strašně moc času, aby to za něco stálo, je lepší se mu asi úplně vyhnout, když k tomu ten čas nemáme."
Případně pak ještě doplněk: "Nevylučuje se to však s možností občas si něco na to téma sepsat či připravit v rámci nějakého zrání a utváření názoru k dané věci."

Nebo ještě jinak: pointa článku byla hlavně v tom, že se ve škole dělají strašně dobré věci, které by si ale zasloužili celý semestr jen pro sebe, že tedy trpí tím, že na to toho času tolik nebylo, a tak se to pak zdá zbytečné a povrchní. Což je tematicky ještě trochu jinde než to, o čem jsi psal. Jakkoliv máš určitě pravdu, že se děje i to, co jsi popsal.